Učení

Učení je proces utváření změn v psychice v důsledku zkušeností. Umožnilo lidstvu adaptovat se na měnící se prostředí. Tento článek bude kratší, formou stručného výčtu forem učení. Rozlišujeme vrozené, podmíněné, učení vhledem a sociální učení.  

Vrozené učení

*Habituace- po nějaké době přestáváme vnímat podnět, který na nás působí (např. brzy si přivykneme na zvuk projíždějících aut na silnici)

*Sezitivace- opačný proces habituace, jsme citlivější k určitým podnětům, které jsou pro nás z nějakého důvodu důležité

*Imprinting- při narození si dítě pevně vtiskne matčin hlas. Toto zkoumal Konrád Lorenz ve 20. letech na malých kachničkách- odstranil po narození jejich matku a když prvně viděly Lorenze, vtiskly si ho jako svou matku a všude ho následovaly

*Explorace- můžeme pozorovat na zvířatech a malých dětech- tendence k prozkoumávání světa, objevující/zvědavé chování

Podmíněné

*Klasické- nepodmíněný reflex spojený s podmíněným podnětem vyvolá stálou reakci, zkoumal jej I. P. Pavlov (experiment se psi), detailnější vysvětlení v článku behaviorimus

*Operantní- chování odměňované se posílí, trestáním oslabí, zkoumal další behaviorista B. Skinner (experimenty s krysami)

*Instrumentální- odměňované chování se objevuje častěji, zkoumal J. Watson (experiment s kočkami)

Učení vhledem (též aha fenomén)- náhlé uvědomění, objevil Wolfgang Köhler na začátku 20.století  prostřednictvím experimentu se šimpanzem

Sociální učení

*Nápodoba- klasické napodobení chování jiných lidí (malé děti napodobují chování rodičů)

*Internalizace- zvnitřnění (napodobím chování a přijmu jej za vlastní)

*Observační učení- nabodobení chování- stačí jen čerpat z výsledků chování jiných