Typy výchovy

V současnosti vidíme velký zájem veřejnosti o téma výchovy dítěte. Na trhu nacházíme spoustu titulů o zásadách zdravé a správné výchovy, odborníci vedou rozhovory a poskytují své poznatky mladým rodičům, internet je plný článků radících jak být dobrou matkou/otcem. Odlišný pohled na výchovu můžeme jasně vidět mezi generacemi i odchylky způsobené odlišnými kulturami. V prostoru přehlceném informacemi může být těžké se vyznat.

Psycholog E. S. Schaefer vytyčil čtyři základní druhy výchovy. Výchovné styly dělil podle míry kontroly dítěte a lásky, jakou je dítě zahrnováno.

  • Demokratická výchova

Dítěti je ponechána zdravá míra samostatnosti a vlastní prostor, když je na to věkově připraveno. Dítě je odmala zahrnováno láskou a pozitivním přijetí členů rodiny. Ve věcech, kdy je to možné, se může dítě samostatně rozhodnout. V rodině panuje demokratické nastavení, dítě je rodinou podporováno v aktivitách, které je baví a jsou mu prospěšné. Za prohřešky se udělují pouze mírné tresty (a dítěti je vždy přesně vysvětleno, proč trest dostalo). Tento výchovný styl vyžaduje důvěru a otevřenost mezi rodiči a potomkem. Je potřeba vzít v úvahu také osobnost a úroveň ve vývoji, abychom dítěti příliš nezahltili nebo naopak nenechali přílišnou volnost. U dítěte vzniká nezávislost na druhých a zdravá sebedůvěra. Neučí se vlastní tvořivosti, je cílevědomé, vyrovnané a nemá potíže se zapojením se do společnosti. Demokratická výchova je Schaeferem hodnocena jako nejlepší možná.

  • Zanedbávající výchova

V rodině, kde je dítě vystaveno přílišné volnosti a nedostatku lásky a přijetí vlastní rodinou, výchova nefunguje správně. U rodičů je patrná nezúčastněnost a nedostatek zájmu o své dítě. V krajním případě může být dítě zanedbáváno, protože v jeho raném věku nebudou rodiči dostatečně naplňovány jeho potřeby. Tato výchova má za následky odmítání vytyčených pravidel, které dítě vnímá ve škole nebo později pravila nastavená společností či v práci. Je vzpurné a agresivní.

  • Ochranářská výchova

Rodiče uplatňující ochranářský styl výchovy dávají dítěti najevo svou lásku. Milují své dítě natolik, že mají strach přestat jej ochraňovat a nechat je ,,probíjet se životem samo". Rodiče nejsou schopni dítě trestat nebo kriticky přistupovat jeho chování. Zejména matky mají v pozdějším věku dítěte potíže s tím, aby se osamostatnilo, začalo vést vlastní život a popř. založilo vlastní rodinu. Jedinci s touto výchovou bývají v dospělosti zcela nesamostatní, trpí nízkým sebevědomím a přílišnou submitivitou. Mají sklony k závislostem a emoční labilitě.

  • Autoritářská výchova

Na rozdíl od ochranářské, autoritativní výchově nechybí přísný režim a kontrola. V rodině vládne nekompromisní rodič a tvrdé tresty za neuposlechnutí nejsou výjimkou. Dítě musí dodržovat disciplínu a jsou na ně kladeny vysoké nároky. Žije tedy pod velkým tlakem a časem se u něho mohou vytvořit znaky neuroticismu. Dítě bude spíše nesmělé a svárlivé. Tvrdá trestající autorita rodiče se může promítnout napevno do psychiky dítěte, což může vyústit až v agresivní chování namířené proti vlastní osobě (sebepoškozování).