Malé skupiny o něco podrobněji

Když se zaměříme na skupiny, je nutné si nejdříve povědět, co to skupina vlastně je- přesněji tedy malá skupina. Skupina je skupinou od toho okamžiku, kdy probíhá vzájemný kontakt mezi nejméně třemi lidmi (dva lidé jsou už málo, dvojice je poeticky označována dyádou).

Skupina se vyznačuje jedinečnými procesy, které v ní probíhají:

  • Funguje v ní hierarchie- každý jedinec je v rámci skupiny zařazen do pomyslného žebříčku od nejvyššího člena (tzv. vůdce) po nejnižšího (podle jeho významnosti, prospěšnosti a oblíbenosti) → je mu přiřazen sociální status, místo na sociálním žebříčku důležitosti pro skupinu
  • Skupina si vytváří své vlastní normy (pravidla, podle nichž se členové řídí a při jejich porušení nastávají negativní reakce rozličných podob)
  • Členové musí mít vnitřní, pocit, že ke skupině opravdu patří a jsou její součástí
  • Lidé mezi sebou komunikují, navazují vztahy

Je důležité mít na paměti, že nikdy nepatříme pouze do jedné skupiny. Ať už se jedná o skupinu rodiny, třídy, pracovního kolektivu. To se označuje jako pluralita skupin.

Malá skupina je tedy od tří lidí do desíti. Skupina od desíti do třiceti je střední a nad třicet lidí vzniká skupina velká (národ, etnikum..), která funguje už poněkud odlišně. Těmto skupinám se však zatím nebudeme věnovat.

Vývoj skupiny-od prvních krůčků až po zánik

Když se sejde dostatečný počet lidí, první okamžiky vzniku skupiny jsou váhavé a nejisté- dochází ke vzájemnému typování členů, ,,oťukávání se´´ a navazování prvotní komunikace.

Jakmile se ve skupině navzájem poznáme, stejně jako každé společenství je nutné pro udržení nějaké vnitřní struktury stanovit pravidla, která budou ve skupině platit, třeba jen to, že vám do práce kolegyně přinesou kávu. Zároveň s normami členové získají skupinové role. Odpovídají jejich sociálnímu statutu (neboli umístění na sociálním žebříčku) a kvalitám jednotlivých členů. Rolí je mnoho, ale každá skupina nutně stanoví vůdce, který ji řídí a rozhoduje. Ovšem za neviditelné nitky za vůdcem může tahat šedá eminence, člen, kterého není příliš vidět ani slyšet, přesto ovlivňuje vůdce svými názory. Je příjemné mít ve skupině někoho, kdo vždy vše do detailu promyslí a můžeme od něho očekávat chytré příspěvky do diskuzí- mozek neboli inženýr. Méně vděčná role je pak dělník, který vše odpracuje, zrealizuje a vykoná nejtěžší práci. Dále pro zajímavost skupina může mít svého baviče nebo zpochybňovatele všech nápadů. Jakmile jsou tyto důležité věci zařízeny, běží pak samotný chod skupiny.

Za porušení norem je riziko sankcí a sociální role se již těžko mění. Skupina běží samovolně a dle zažitého řádu.

Zánik skupiny je spojen s citelným otřesem většinou spojeným s opuštěním vůdce skupiny. Vzniknou tak mocenské boje jednotlivých členů o vůdcovství, které narušují její bezpečný chod a ustanovené vztahy mezi členy. Záleží pak na konkrétním vývoji, jestli se skupina opět postaví na své vratké nožky a začne znovu fungovat s novým vedením nebo dojde k naprostému rozpadu.

Konflikty

Skupinové konflikty jsou dvojí podoby- jedná se buď o konflikt vnější, kdy je skupina v rozporu s jinou skupinou, nebo vnitřní, kdy dojde k rozbrojům mezi jednotlivými členy- většinou tak dochází kvůli mocenským bojům (ať už jsou jasně viditelné nebo na pozadí konfliktu).

Je zajímavé, že přemýšlení a chování jednotlivců se v rámci skupin liší od jejich typického prožívání- díky tomu koneckonců vznikla samotná věda sociální psychologie (jako jedním z faktorů).

Tyto změny, které pohnuly lidským srdcem skrze přítomnost jiných lidí, studovalo několik důležitých psychologů. Popovídáme si o jejich nejznámějších teoriích.

Sociální facilitace

Autor: Norman Triplet

Skupina může být zázračným nakopnutím lidského úsilí a výkonu. Dokázal to Triplet svým výzkumem z roku 1898. Jednoduchý, ale podstatný experiment spočíval v tom, že děti měly co nejrychleji namotávat vlasec udice. Postupovaly rychleji, pokud byly v přítomnosti dalších dětí než když jej namotávaly samostatně. Zjistili jsme tak, že náš výkon se v přítomnosti jiných lidí zvyšuje.

Jedním z možných vysvětlení tohoto jevu podle J. Dashiella může být jistá dávka rivality, kdy se snažíme soutěžit s ostatními.

Sociální inhibice

Autor: MaxRingelmann

Jako protipól k Tripletově sociální facilitaci Ringelmann vytyčil sociální inhibici (jinak také sociální lenivost). Vedly k tomu výsledky experimentu se studenty, kteří dostali úkol křičet; a křičeli znatelně méně ve skupině nežli samotní. Tím se ukázalo, že funguje i opačný mechanismus s. facilitaci, kdy pod vlivem skupiny člověk ztrácí motivaci a celkovou výkonnost.

Zákon sociálního vlivu (,,žárovkový model´´)

Autor: Bibb Latané

Jak vlastně určíme, kdy se v konkrétním případě projeví sociální facilitace nebo inhibice? Na tuto otázku nám poskytl odpověď Latané. Ilustroval svou teorii na pěkném modelu žárovek představující členy skupiny; záleží na tom, jak silně žárovka svítí, kolik se jich v blízkosti jedince vyskytuje a jak jsou mu blízko. Pak se podle naladění členů skupiny (k zahálení nebo vybuzení) ukáže, k jaké straně se skupina přikloní.

Fenomén posunu k riskantnosti (dříve známý jako skupinová polarizace)

Autoři: Moscovici a Zavalloni

Běžné mínění by naznačovalo, že pokud se skupina má rozhodovat nad nějakým problémem, její závěry budou rozumnější, než kdyby se rozhodoval každý sám za sebe. Nyní však víme, že skupina má tendenci k riskantnějšímu rozhodování a riskantnějším závěrům (jak ve smyslu konzervativnosti, tak extrému). Členové prožívají v obklopení skupinou větší pocit bezpečí a spíše tedy podlehnou jevu rozložení odpovědnosti (za rozhodnutí zodpovídají zčásti, společně s více dalšími lidmi).