Klasičtí Empirikové

Prostředí Anglie 17. a 18. století zastávalo jiný názor na poznávání než evropští intelektuálové. Razili názor, že lidé poznávají smysly a vědění staví na lidské zkušenosti. Opírali se o experimenty, ačkoliv neměli ještě moc představu, jak je správně provádět. V souvislosti s Empiriky je vhodné zmínit i skupinu Nativistů, kteří věřili, že všechny ideje jsou vrozené. Empirikové a Nativisté spolu vedli dlouhodobé spory (zejm. Locke s Nativisty.) K nejdůležitějším Empirikům řadíme Johna Locka a George Berkleyho.

 

John Locke (1632- 1704) si vysloužil přízvisko.        ,,otec anglického empirismu". Vystudoval filozofii na Oxfordu a i po studiu udržoval styky s tehdejší inteligencí, nahrávala tomu navíc jeho přirozená společenskost. Působil vážným dojmem, byl ukázněný a skromný. Připisuje se mu známý citát:,, Nic není v intelektu, co nebylo dříve ve smyslech." Citát poukazuje na skutečnost, že člověk se prý rodí jako tabula rasa (nepopsaný list papíru) a veškeré jeho vědění nashromáždí až smyslovou zkušeností. Smyslové orgány zprostředkují mysli počitky (prosté ideje), ze kterých mysl splete reflexivní ideje (odraz vlastních schopností vnímat, myslet atd.). Z tohoto vzájemného kombinování vzejdou další, nejsložitější ideje. Zásadní bylo jeho letmé pojednání o asociacích (automatické řetězové spojování pojmů v mysli). Ačkoliv se jím zabýval pouze okrajově, bylo totiž prvním impulsem pro další generace zkoumání, např. i v behaviorální psychologii a psychoanalýze, kde bylo toto téma důsledně probíráno. 


George Berkley (1685- 1753) jako osobnost nebyl příliš zajímavý, vysvětil se knězem a později se stal cloynským biskupem v Irsku. Během života hodně cestoval a kázal. Co je však zajímavé, je jeho poněkud úsměvná filozofie, kterou si s ním každý spojí a docela kvalitní příspěvky do psychologie, které si ovšem vybaví málokdo. Jistá Lockova úvaha o slepci, kterému se vrátí zrak a jeho schopnosti rozeznat od sebe geometrická tělesa podnítila Berkleyho k úsudku, že zrakem nelze určit skutečnou představu o vzdálenosti, tvaru, velikosti aj., svede to až opakovaná zkušenost (dotykem, chůzí). Vizuální nápovědy těchto prvků spojujeme s tím, co jsme analyzovali ostatními smysly. Byl to skutečně cenný příspěvek k pozdější teorii vnímání. O něco absurdnější je ale jeho další výrok o senzualismu. Spojíme si jej s Berkleyho citátem:,,Být jest, být vnímán." Přesněji řečeno, s jistotou víme, že existuje jen to, co vnímáme. A co nevnímáme, nemusí ani existovat. Takže pokud se ke stromu otočíme zády, může se náhle vytratit z povrchu zemského jako by tam nikdy nebyl. Protože jeho teorie vyvolala ostrou kritiku a posměšky, snažil se existenci světa zachránit tvrzením, že všechno vidí Bůh, takže nakonec přece jen všechno existuje.