Kde to všechno začalo- antika

Jako kolébku psychologie považujeme královskou vědu filozofii. Není to však prapůvod jen psychologie, ale zrodily se z ní také např. matematika, kosmologie, etika, estetika. Vznikla na přelomu 6. a 7. století na západním pobřeží Malé Asie. Můžeme za to vděčit její jedinečné poloze- bylo to území nejvíce otevřené mnoha národnostem, bohatým a rozporuplným kulturním vlivům východních civilizací a značnému bohatství z obchodu (tudíž i potřebě zeměpisných znalostí). Pro zajímavost, začátek filozofie se datuje na 28.5. 585 př.n.l. (abyste věděli, kdy má narozeniny :-)).

Nebudeme se zde zabývat jednotlivými obdobími a školami, přestože je to nepochybně zajímavá část historie. Naopak se přeneseme přímo do tzv. Antropologického období filozofie, kdy se stal všeobecně známým filozof a učitel Sokrates.

Sokrates žil v období 769/470-399 př.n.l., kdy se Athény těšily největšímu rozkvětu. Sám bohužel nesepsal žádné spisy, a tak jediné informace, které o něm máme, pocházejí od jeho žáků- z Platónových dialogů a textů Xenofona. Sokrates byl prý ,,neobyčejně bezprostřední, s velkým břichem, lysou hlavou, velkým tupým nosem a úzkými rty vypadal jako satyr, jak mu říkal jeho přítel Alkibiades."(Hunt, M. (2015).Dějiny psychologie. Praha: Portál.). Užíval dialektickou techniku, jinak také sokratovský dialog. Vyptáváním a rozvíjením odpovědí nasměrovával své studenty k tomu, aby sami pochopili pravdu. Razil názor, že vědomosti jsou v nás zakořeněné a potřebujeme se k nim jen nějakou cestou dostat správnou dedukcí. Duše pro něho byla mysl, nesmrtelná a odlišná entita než tělo. Sokrates byl pro své učení pronásledován a zatčen s tím, že kazí mládež. Pravé důvody byly však politické, jelikož pohrdal demokracií a tehdejším hodnostářům byl trnem v oku. A tak byl odsouzen, mohl si vybrat mezi vyhnanstvím nebo smrtí. Sokrates smířlivě zvolil smrt a vypil pohár jedu. To byl konec slavného filozofa, ale jeho odkaz přetrvával dál.

Platón byl Aristotelův nejznámější žák. Žil v období mezi léty 427-347 př.n.l. Tento řecký filozof, matematik a učitel se osm let vzdělával u Aristotela s pílí a nadšením. Po Sokratově smrti uprchl z Athén a po divokých zážitcích ve Středomoří se s podporou jeho bohatého obdivovatele Annicera vybudoval roku 387 významnou školu Akademii, centrum ve světě vyššího učení devět set let, než ji císař Justinián ve jménu křesťanství pohotově zrušil. Platón razantně odmítal uznat, že smysly dojdeme k pravému vnímání reality. Podle něho bylo skutečné jen to, k čemu dojdeme dedukcí. Svět rozlišuje na reálný a idejí. Svět idejí je podle něho schovaný za tím, ve kterém žijeme, a je jeho dokonalým odrazem.

Stvořil proto mýtus o jeskyni- ten praví, že lidé žili v jeskyni a hleděli na stěny, kde tančily odrazy a stíny skutečného, úžasného světa venku. Pak jeden muž vyšel ze tmy jeskyně a spatřil svět v jeho opravdovosti a velikosti.

Své názory přirovnal k dalšímu podobenství- mýtus vozataj. Tvrdí, že na nebeské klenbě cestuje vozataj v kočáře taženém dvěma koňmi. Bílý kůň symbolizuje morálku v nás a černý pudy. Vozataj představuje rozum, který vůz ovládá na cestě životem.

Duši samotnou dělí na uměřenou, statečnou a moudrou. Pro každou nachází též ideální roli ve státu. Duše samotná pro něho znamenala pohyb, a když člověk nebyl schopen pohybu, postrádal duši.

Aristoteles (384-322 př.n.l. )byl jedním ze žáků, kteří absolvovali Platónovu Akademii. Strávil na škole dvacet let a v okamžiku, kdy opustil její zdi, spoustu toho, co se naučil, popřel. Dokázal zkoumat obdivuhodné množství oborů, mezi ně patří např. etika, fyzika, biologie, rétorika, astronomie, politika aj. Není příliš známo o Aristotelovi samotném, obvykle se tvrdí, že většinou býval srdečný a laskavý, ale dokázal být sarkastický a kousavý. Přesto však nelze popřít jeho genialitu, sepsal zarážející množství spisů, z nichž se většina nedochovala. Pro nás je zajímavý Spis o duši, první dílo, které se věnuje člověku jako takovému a jeho mysli. Aristoteles však předpokládal, že duše sídlí v srdci a mozek má funkci chladiče. Přišel s myšlenkou hýlémorfismu (všechno má látku a tvar).