Komunikace

Na komunikaci stojí každé vzájemné působení dvou lidí. Komunikujeme spolu slovy (verbálně) a řečí těla (neverbálně).

Neverbální komunikace

Neverbální komunikace nám pomáhá dokreslit náš mluvený projev nebo jej zcela nahradit. Skrze ni vyjádříme emoce a postoje. Nepoužíváme při ní žádná slova, ale důmyslnou zásobu signálů.

Formy neverbální komunikace:

1. ° Metakomunikace- jakákoliv práce s hlasem, např. změny intonace (volíme různé významy), řečový registr (výrazy; v různých situacích volíme různá slova- situace může být formální, klasická informativní, familiární a intimní), odmlky (naznačení, že může mluvit druhý)
2. ° Oční kontakt- předáváme slovo dál nebo naznačujeme, že pozorně posloucháme)
3. ° Gesturologie- pohybujeme rukama a pažemi, čímž dobarvujeme nebo zvýrazňujeme řečový projev
4. ° existují i mnohé další jako např. haptika, proxemika, posturologie atd.

Analýza diskurzu:

Jedná se o specifickou výzkumnou metodu řeči. Výzkumník nejdříve posbírá vzorky rozhovoru v přirozeném prostředí (takže zkrátka poslouchá cizí rozhovory) a pak z toho vyvodí, co z dialogu vyplývá. Tato metoda stojí proti klasické výzkumné metodě hypoteticko- deduktivní, kdy nejprve vytvoříme představu, jak by to mohlo fungovat, a poté ji prověříme v laboratorních podmínkách. Analýzu diskurzu používal T. A. Dijk při výzkumu argumentačních technik rasistů.

Atribuce:

Atribuce je významný jev v interpersonální komunikaci. V zásadě jde o hledání příčinnosti v sociálním chování.

Při situační atribuci je chování přisuzováno kontextu situace. A dispoziční atribuce se odvíjí podle osobnostních charakteristik jedince.

Ross definoval ,,základní atribuční chybu". Říká, že lidé mají větší tendenci přikládat vinu dispoziční atribuci (člověku samotnému) než situační (která je většinou správná). Přitom, když se jedná o nás samé, tak negativní věci si spíše zdůvodníme situační atribucí a pozitivní přikládáme naší osobnosti. U ostatních lidí je to naopak.

Kovariance

Kelley zpozoroval, že si u ostatních všímáme, kdy a jak často se u nich vyskytuje určitě chování. A podle toho pak očekáváme, že se buď vyskytne znovu nebo se nestane. Např. zaměstnanec třikrát po sobě přišel pozdě do práce, nadřízený očekává, že dorazí pozdě i počtvrté.