Emoce, 1. část

Když se zaměříme na emoce, mocné hybatele našich životů, zjistíme, že se toho o nich dá mnoho zajímavého říct. Samotné slovo ,emoce' pochází z latinského ,,emovere" (vzrušovat). Emoce sama o sobě má tři části (subjektivní fenomenologická komponenta, výrazové chování a tělesná složka). Emoci cítíme v okamžiku, kdy jsme vyvedeni z neutrálního psychického rozpoložení.

Subjektivní složka

Subjektivní fenomenologická složka nám dává vědět, že součástí emoce jsou city (pocity), které dávají emoci kladný nebo záporný ráz. Dále emoce postihuje bezděčný výraz (např. obličeje) a odpověď vyvolanou v organismu.

Výrazová složka

Výrazové chování je automatická odpověď těla na emoci. Tělo nám emoci vyjadřuje svou vlastní cestou, třeba výrazem obličeje, slzami atd. Výrazové nebo expresivní chování můžeme hlouběji prozkoumat v knize ,,Výraz emocí u člověka a zvířat´´ od Charlese Darwina. Studoval řeč těla u lidí i zvířat a ,,považuje emoce za vrozené vzorce mimického, gestikulačního, případně zvukového chování, které usnadňuje vnitrodruhovou komunikaci.´´(Učebnice obecné psychologie. Plháková, A. Praha: Academia, 2017) Je definováno šest vrozených primárních emocí: radost, smutek, hněv, strach, překvapení, odpor. 

Lidé ne vždy chtějí, aby jejich skutečné emoce postřehlo okolí, a tak se snaží pocity skrýt, zamaskovat (sociální psychologové tuto snahu nazývají masking). Když chce člověk zdůraznit nebo naopak umírnit emoci, provádí modulaci. A simulace je jednoduše předstírání emoce.

Tělesná složka

Tělesná složka se projevuje na biochemické úrovni. Změny v náladě  tedy ovlivňují i fyziologii. Obecně se dá říci, že naše emoce pochází z limbického systému, vnitřní části našeho mozku. O limbickém systému jako centru emocí víme díky J. W. Papezovi, který na počátku 20. let vyšetřoval pacienty s poškozením oblastí mj. hipokampu,  a pozoroval u nich poruchy cítění. 

Pro zjednodušení pojetí složitého mozku slouží tzv. Teorie trojjediného mozku od MacLeana. Mozek je rozdělený na tři hlavní části podle jejich funkčnosti a evolučního stáří. Vývojově nejstarší je plazí mozek (mozkový kmen a mozeček). Má na starosti udržení organismu při životě (má na starosti např. mechanismy dýchání a spánku). Druhou evolučně nejstarší oblastí je již zmíněný limbický system (thalamus, hypothalamus, amygdala). Pochází odtud právě emoce a instinkty. Vývojově nejmladší ,,mozek´´ je neokortex (šedá kůra mozková). Díky neokortexu myslíme, uvažujeme a dorozumíváme se řečí.