Alfred Adler a Individuální psychologie
Teorie Individuální psychologie
Adler zastával názor, že si z dětství neseme do dospělého života pocity slabosti a bezmoci, které jsme měli, když jsme byli závislí na péči ostatních. Definoval je jako pocit méněcennosti. Toužíme tak být ostatním nadřazení. Tato touha však může být v pozitivním smyslu- osobním růstu a sebeuskutečňování osobnosti (svým způsobem tak předvídá touhu humanistické psychologie po sebeaktualizaci osobnosti). V negativním smyslu hovoříme o odcizení se společností, nenávisti k lidem a nalezení nadřazenosti v postoji ,,sám proti všem".
• První dítě zažívá úzkost, protože ustupuje ze středu rodičovské pozornosti po narození nového dítěte (když je na to ale připravováno, může to být zkušenost dobrá pro jeho osobní růst). Zažívá osamění a matce se postupně odcizuje.
• Druhé nebo prostřední dítě se od mala zvládá dělit o pozornost rodičů, protože se do této situace už narodilo. Starší sourozenec je navíc pošťouchává k překonávání se a soutěživosti.
• Třetí nebo nejmladší dítě může být poškozeno rozmazlováním. Sociální cit si netvoří lehce.
pozn. Nejstarší a nejmladší dítě mají největší sklony k poruchám přizpůsobení.
1. Rozmazlené dítě- protože jim vše bylo od mala zlehčováno a nemuseli se sami snažit, komplikace v jejich životě budou vnímat jako křivdu a vinit ostatní že s nimi špatně zachází
2. Nechtěné/ zanedbané dítě- nikdy nepoznali lásku, život mají negativně zabarvený a mají potíže s důvěrou ostatním lidem, a co je smutnější, i sami sobě